Josef Sedlák - Smiřování přes hrob po sudetoněmecku

(Vzpomínka na PhDr. Pavla Macháčka (*15.srpna 1921, +5.listopadu 2008)

V listopadu to bylo již pět let, co odešel na věčnost PhDr. Pavel Macháček, tajemník Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, jeden ze zakladatelů Kruhu. Byla to velká ztráta nejen pro Kruh.

Pavel hned po návratu z koncentračního tábora, přežil i pochod smrti, se vrhl s plným nasazením do veřejného dění. A vytrval v tomto úsilí až do své smrti. Hodně publikoval, zvláště pak o česko-německých vztazích.

Dalo se tedy předpokládat, že vyvolá živou pozornost u svých odpůrců, především u tzv. sudetských Němců. Byl velmi dlouho terčem jejich útoků, nepřestaly ani po jeho smrti. Jeden z funkcionářů, kteří se točí kolem B . Posselta nebo G. Zeihsela, jakýsi J. Weikert napsal do Sudetenpost, nekrolog. Přesněji řečeno, bylo to plivnutí po mrtvém. Tvrdil v něm, že jeho nejvyšší zásluhou bylo, že zemřel. Snažil prý se, aby početně malou skupinu Čechů, kteří opustili Sudety, tedy dobrovolně“, postavil na úroveň oněch 3 milionů Němců, kteří byli z Československa vyhnáni. Dalším hříchem, snad již smrtelným, bylo v jejich očích, že se z Kruhu snažil vytvořit rovnocenného partnera pro případné jednání se sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL). SL však o jednání s Kruhem, přes velké úsilí M. Klena a P. Macháčka, nikdy neprojevil skutečný zájem. Dalším neodpustitelným faux pas P. Macháčka bylo, že soustavně usiloval o to, aby tzv. zastoupení SL v Praze, sudetoněmecká kancelář, byla zrušena.

Autor nekrologu ve svém textu cituje i z Macháčkova spisu – Cesta Čechů a Němců k dnešku. Uvádí, že …“ stanoviska sudetoněmeckého landsmanšaftu jsou ostudou pro Německo, což vzbuzuje obavy do budoucna..,.“. Dokonce se dr. Macháček údajně snažil vypátrat, proč severočeské pivo je označeno jménem Konrád. Nemá snad připomínat Henleina, který byl též nositelem tohoto křestního jména.

Už ten titulek byl jedovatý a zákeřný a jiný nebyl ani závěr. S velkou škodlivostí uvádí, že Macháček byl zraněn, když přecházel o berlích ulici poblíž Karlova mostu najelo na něj auto. Bídně psal, „bídně zemřel“. Přesto však zakončil větou „o mrtvých nic než dobré.“ Jak pokrytecké!

Sudeti dr. Macháčku nemohli odpustit, že dlouhodobě usiloval o zrušení jejich „obchodní kanceláře“, i když u premiéra Topolánka a na dalších odpovědných místech narážel jen na nepochopení a vyhýbavé odpovědi. Už tehdy bylo jasné, že mnozí z úředníků byli buď neschopní nebo již tehdy kolaborovali.

Češi odešli z pohraničí sami, v pokoji a míru. Jaké že násilnosti na nich byli páchané, jakže byli zvláště po Mnichovu pronásledovaní? Nějaký český Václav se nemůže rovnat německému Peteru Bartonovi, dříve Bartoňovi. Barton umí vše správně vysvětlit. A u toho se musí zůstat. Nebo…, nebo co? Snad zbývá dodat, kdo tohoto tzv. „sudetoněmeckého velvyslanectví“ dochází. Jsou to politici, „čeští“, např. z TOP09, KDU-ČSL. Barton zase na oplátku dochází k nim, ale také byl přijat i kardinálem Dukou, který jemu a jeho sekretářce požehnal.

Vrátím se ještě k tomu cynickému výroku – bídně zahynul. Není to tak. Když byl poražen bezohledným řidičem, nezemřel. Dokonce jeho stav nebyl zdaleka beznadějný. Když však se přidala otrava krve, bylo rozhodnuto. Asi jsem byl jedním z posledních, který s ním telefonicky mluvil. Byli jsme si blízcí. Tykali jsme si a oslovovali křestními jmény. Pavel se ptal, jak se nám v Plzni vede, dával rady i informace. Tehdy jsem samozřejmě nevěděl, že Pavla, bohužel, slyším naposled.

Za šumavskými kopci převládají katolíci. Jejich protičeská nenávist, jíž mnozí z nich dosud trpí, s křesťanstvím však nemůže mít nic společného. Stejně tak, jak nekrolog pana J. Weikerta. Ani požehnaný Peter Barton na tom nic nezmění.

Josef Sedlák, Plzeň

Poznámka: Pamatuji se, jak před několika lety pan J. Sedlák navrhoval, aby Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí zřídil pro své zasloužilé funkcionáře a členy medaili Pavla Macháčka. Bohužel dodnes jeho návrh, pokud vím, nebyl realizován.

Dr. O. Tuleškov